Autor stránek

Autor stránek

Jsem trochu trhlá holčina, která ráda píše Fanfiction na různá témata. Také ráda glosuji, když je s kým :) mám ráda černou, fialovou, modrou, zelenou a další barvy. Miluji anime.

Záhlaví stránek

Kapitola 2
„Ne, není mi nic, ale když se nechceš účastnit války, tak proč tě to nenaučit? Možná se nakonec přidáš ke mně“ „tak o tom bych pochyboval Voldy, ale to není jediný důvod co?“ „ne, ještě, kdyby tě ten starej dědek chtěl donutit, abys proti mně bojoval“ „aha, tak to pak jo, ikdyž se mi černá magie příčí…“ „u Salazara, ty toho naděláš…“ „no jo no, to je tím, jak do mě furt hustili, že černá magie je špatná…“ „chápu…“ „no, tak jdeme do toho knihkupectví ne?“ „jo“ tak se Harry svižnou chůzí vydal směrem ke knihkupectví, otevřel dveře a vešel dovnitř. Ihned ho uvítala nějaká mladá holka. „Dobrý den pane, co si budete přát?“ „Nějaké knihy o bojové magii, a o bílé a černé magii“ trochu se zarazila, ale po chvilce se vzpamatovala a řekla „jistě pane, hned to bude“ Harry jen přikývl a děkoval bohu, že si vzal mikinu s hlubokou kapucí, kterou měl teď na hlavě. „Doufám, že tví Smrtijedi se teď nechystají na příčnou.“ Pomyslel si v duchu Harry. „Hmh, ne až zítra proč?“ „Abych na ně čirou náhodou nenarazil a oni mě pak za tebou neodvlekli, asi by se divili, kdybychom se dali do řeči…“ „hahahaha, to máš pravdu“ smál se dál Voldy. „Ty sis něco šluknul, že jo?“ začal Voldemorta podezřívat Harry. „Ne proč?“ „Že seš nějakej vysmátej“ „haha“ „no tak sorry no“ „v pořádku, jsem si jistý, že nejsi zvyklí, že se směju“ „to nejsem no“ potom Harry ukončil konverzaci, protože přišla ta dívka s knihami v náručí. „Bude to všechno?“ optala se zdvořile. „Ano, děkuji, kolik to bude?“ „38 srpců“ Harry položil peníze na pult a vzal si knihy. „Děkujeme, nashledanou a přijďte zase“ „hmh“ opověděl Harry. Vyšel ven na ulici a uvažoval, jestli ještě něco nepotřebuje. Najednou se ozval zvuk, jako když se někdo přemístí. Po chvilce si všiml, že ten někdo byli Smrtijedi. „Hele Voldy, neříkal jsi, že mají přijít až zítra?“ „Jo říkal, a tak to taky bylo v plánu, však já jim to vytmavím“ „Počkej, nemohli se nějak dozvědět, že jsem tady, že ne?“ „Pochybuju, moje jméno si neřekl, takže ne, ikdyž moment, ta prodavačka…“ „neříkej mi, že to byl převlečenej Smrtijed“ „ne, ale mohla je kontaktovat“ „a jak by mě prosimtě poznala?“ „hlas“ „a doprdele“ „hmh, tak se holt setkáme no“ „no jasný pokecáme, půlka Smrtijedů si bude myslet, že ses zbláznil, druhá že si něco šlupla viď“ „hmh, nebo tě můžu mučit“ „ne díky“ tímto Harry utl debatu a otočil se zády k Smrtijedům a šel pryč. V tu chvíli na něj začaly lítat nejrůznější kouzla. Vyčaroval kolem sebe štít a začal utíkat. „Ale kampak Pottříku“ zakřičela na něj Belatrix. „Od tebe, jak dlouho ses nemyla?“ to zřejmě Belatrix naštvalo a začala po něm metat o hodně bolestivější kletby. Jedna ho strefila do nohy a Harry cítil, jak se mu rozlomila kost na kousíčky. Zařval bolestí a začal nadávat takovým způsobem, že by mu to mohl kde kdo závidět. Všichni co ho slyšeli, se museli divit, odkud zná tolik sprostých slov. „Accio hůl…“ „Protego“ stihl Harry zamumlat jen tak tak. „Ale ale, tak mi máme ještě dost síly“ „bingo“ „kříženče“ „co ty ježibabo“ „ááá“ zaječela Belatrix a pálila po něm čím dál tím víc kleteb. „Do prdele“ zaklel potichu Harry a rychle čaroval jeden štít za druhým. Najednou proti němu letělo snad 50 kleteb. „Oou, co teď?“ zeptal se Harry v duchu Voldemorta. „Nevím, tomu se nevyhneš, tolik štítů nevyčaruješ, tak na to kašli“ „fajn“ ale stejně vyčaroval několik štítů, kupodivu se od nich všechny kletby odvrátily. „Tvle já sem borec“ pomyslel si Harry. „Hmh, teď zdrhej“ „ok“ Harry se otočil a utíkal, co mu síly stačili i s tou nohou na maděru. Rychle vběhl do Děravého kotle, tím rychle proběhl a přivolal si záchranný autobus. Řekl adresu a už jeli. Domů doběhl pod neviditelným pláštěm, rychle otevřel dveře a vklouzl dovnitř. To ovšem netušil, že dnes ho hlídal Snape, který proti tomu opravdu hodně protestoval. Kupodivu se stihl rychle přemístit ze zásahu na Pottera, k domu jeho příbuzných.
Harry vyběhl po schodech nahoru, jak nejtišeji uměl. Otevřel dveře a málem dostal infarkt, na jeho posteli seděl nenáviděný učitel lektvarů. „Oou“ pomyslel si. „Co si myslíte, že jste dělal“ promluvil Snape, tak temným tónem, že se Harry zachvěl. Ale se naštval a řekl mu na oplátku „Do toho je vám pane, úplný kulový“ „Pottere, začnětě se mnou mluvit s respektem a koukejte se mi do očí, když s vámi mluvím!“ Harry se mu tedy podíval zpříma do očí a řekl „Vám do toho nic není“ Snape se na něj pokusil použít nitrozpit, ale narazil na pevnou nitroobranu. „Nelezte lidem do hlavy, pane profesore, mohlo by se vám něco stát“ Snape měl chuť ho proklít, ale nakonec se udržel a řekl „už žádné útěky pane Pottere a buďte si jistý, že o tomhle se dozví pan řiditel.“ Poté zmizel ven. Harry si jen odfrkl a došel značně kulhavě k posteli, kde se posadil a zaklel „do háje, blbá Belatrix, co to zase použila?“ nevšiml si, že ho Snape pozoruje a poslouchá. Takže si v pohodě vyhrnul nohavici a koukl se na svoji nohu. „No ty vole, to zas vypadá“ pomyslel si. „To jo, hmh, znám na to léčebné kouzlo“ „fakt?“ „jo, ale vzhledem k tomu, že nemůžeš kouzlit bez hůlky a kouká na tebe Snape, tak to teď půjde těžko“ „hmh“ pomyslel si Harry, otevřel oči a řekl „budete na ně ještě dlouho zírat, pane profesore, nebo mi pomůžete?“ Neozval se a ani nevylezl tak si Harry pomyslel „taky hodná duše“ „hahaha, cos čekal? Čeká jestli si s tím poradíš sám“ „fakt geniální, nedošlo mu, že s hůlkou nemůžu kouzlit?“ „ne čeká jestli nezjistí nějaké tvé utajované schopnosti“ „aha, tak to se nedozví, neboť žádný nemám“ „to si myslíš ty, co bez hůlková magie? Mluvení s hady, atd.“ „no jo furt“ lehl si na posel a dal si nohu do pohodlnější polohy a zakryl se tenkou peřinou. Chvíli se koukal na strop a po nějakém čase usl.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5410"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one