Autor stránek

Autor stránek

Jsem trochu trhlá holčina, která ráda píše Fanfiction na různá témata. Také ráda glosuji, když je s kým :) mám ráda černou, fialovou, modrou, zelenou a další barvy. Miluji anime.

Záhlaví stránek

Začátek toho všeho.
Černovlasý, patnáctiletý chlapec, právě ležel v posteli v domě číslo ….,v Zobí ulici. Prázdniny už byly v polovině a ani jeden z jeho přátel mu dosud nenapsal. Byl z toho trochu sešlí. Po chvíli přemýšlení, proč mu jeho přátelé asi tak nepíší usl. Objevil se v nějaké místnosti s pohodlnými křesly. Sedl si a čekal, co se bude dít dál. Po chvíli se tam objevila druhá osoba. Harry si tu osobu začal prohlížet, po chvíli mu došlo kdo to je. Vyskočil z křesla a překvapeně vydechl „Voldemort“ Voldy se otočil a překvapeně řekl „Potter?“ „co po mě chceš?“ „nic, tohle rozhodně není mím zaviněním Pottere“ „eh co?“ Voldy jen protočil oči. „No každopádně, také by mě zajímalo, co tu vlastně děláme, nemůžu se odsud dostat“ „fakt?“ vykulil Harry oči. „Hmph“ Harry si zkroušeně povzdechl. To neuniklo Voldymu „ale copak nás trápí?“ zeptal se posměšně. „To není tvoje věc!“ „hmh“ nastala dlouhá chvíle ticha, které prolomil až Harry když se zeptal: „nepokecáme?“ tím Voldemortovy úplně vyrazil dech. „Ehm, cože Pottere?“ „No ptal jsem se, jestli nepokecáme, ale jestli nechceš…“ „neuhodil ses do hlavy, nebo nepil si něco? Nebo nás snad něco trápí?“ řekl s ironií v hlase. „Ne, ale přátelé mi nepíšou, nikdo se neozývá, už i ty dopisy s “nic neproveď“ by mě potěšili…“ „hmh, ale to není jediný, nad čím přemýšlíš“ „eh, noo“ zrozpačitěl Harry „do toho ti už tuplem nic není“ Voldy poznal, že jde o něco důležitého a tak použil nitrozpit. „Pottere neděl si tu ze mě srandu, ty a ve Zmiozelu?“ „Nemáš právo mi lézt do hlavy“ „hmh, odpověz“ „no, Moudrý klobouk mě tam chtěl zařadit, ale já mu to vymluvil, kvůli přátelům, ale čím víc nad tím teď přemýšlím, tak docházím k tomu, že se mě snaží jen zmanipulovat“ „hahahaha, no to ti to došlo teda brzo Pottere“ „lepší pozdě něž-li nikdy“ odsekl Harry „hmh“ „no, docela by mě zajímalo, jak se odsud dostaneme“ „to mě taky“ „docela mě překvapuje, že se odsud nemůžeš dostat, to nepomůže ani nitrozpit nebo nitroobrana?“ zeptal se Harry „ne, obojí už jsem zkoušel“ „aha, takže vlastně ani nemá cenu, abych se něco takového učil co?“ „hmh, asi ne“ „odkud jí umíš ty?“ „uměl jsem obojí už v sirotčinci“ „aha, takže přirozený talent jo?“ ušklíbl se Harry „jo, asi jako ty na maléry“ ušklíbl se na oplátku Voldy. „No, potřeboval bych se odsud dostat, ale je s tebou docela zábava“ „huh, jak to myslíš?“ „si první, kdo mi rozumí, docela změna“ „hmh“ najednou se Harry napůl ironicky a napůl pobaveně usmál „co?!“ „nic, já jen, že je to docela sranda, Brumbál mi všechno zatajuje a nakonec od koho se vždycky dovím pravdu a všechny informace? Od tebe, je to docela ironické“ „to jo“ „zajímalo by mě, kolik je“ řekl Harry. V tu chvíli se nad nimi objevily hodiny, které ukazovaly půl šesté. „No ty jo, to abych šel, zatím“ a zmizel. Voldy se ještě dobrou chvíli, koukal na místo, kde zmizel, pak jen zakroutil hlavou a došel k názoru, že se Potter zbláznil.
V tu chvíli, kdy Harry ukončil spojení, se vzbudil. „Mě už asi hráblo, bavit se s Voldemortem“ řekl potichu a zakroutil hlavou. Věděl, že už ho zase někdo hlídá, čehož měl už fakt plný zuby. “Sakra, kdybych se odsud mohl nějak dostat na Příčnou“ pomyslel si. “hmh, nehlídá tě Moody, takže si vem neviditelný plášť a můžeš jít.“ “Huh? Voldemorte, co děláš v mé hlavě?“ “Momentálně ti radím Pottere, ale jestli ti to tak vadí, tak příště nic říkat nebudu, jo a nevím, proč spolu můžeme mluvit přes myšlenky, ale zdá se, že je to obousměrné“ „aha, takže můžeš slyšet všechno, co mi kdo bude říkat jo?“ „bingo, občas ti to myslí Pottere“ „hmh, co takhle tykání?“ „co?!“ „no, skoro všichni mi říkají Pottere a kdybys to ty taky říkal futr ty, v mé hlavě, tak by mi asi hráblo“ „tak fajn, jen tak pro zajímavost, tady nirtroobrana nepomůže, jo a nikomu o tom neříkej“ „ehm, tak jo, ale jak to mám udělat, když na mě Brumbál použije nerozpit? Neumím nitroobranu“ „já jo, takže ti kdyžtak pomůžu“ „nebouchl ses do hlavy?“ „ne, jen nechci, aby o tom ten starej senilní dědek věděl“ Voldy si myslel, že Harry bude Brumbála zastávat, ale nestalo se tak, odpověděl pouze „aha“ „ty ho nebudeš bránit?“ „Ne proč?“ „To neřeš a nechtěl si jít na Příčnou?“ „No jo, vždyť už jdu.“ Napsal Dursleovím na papírek, že odešel a vrátí se nejspíš k večeru. Poté odešel už pod neviditelným pláštěm. “Tohle bude ještě zábava“ pomyslel si. „To ano“ odpověděl Voldy. Harry šel pro jistotu, dva bloky od domu, aby si ho nikdo z těch co ho mají hlídat, nevšimli. Tam si sundal neviditelný plášť a zavolal si Záchranný autobus. „Dobrý den, jmenuji se Stan Silnička…“ začal mluvit mladík, svou nazpaměť naučenou řeč. „Dobrý, k děravému kotli“ „Dobře pane, bude to 1 srpec“ Harry mu tedy hodil jeden srpec a šel si sednout. Po chvíli už tam byli. „Díky“ řekl a odešel. Nenápadně prošel hospodou a hůlkou poklepal na ty správné cihly. V tu chvíli se mu otevřel průchod do Příčné ulice. „Co tady vlastně chceš?“ zeptal se Voldy v jeho mysli. „Asi pro nějaké knížky, bojová kouzla a tak“ „aha, chceš to použít proti mně?“ „ještě nevím“ „huh“ „stejnak bys věděl co proti tobě, chci použít a jak sem řekl, ještě nevím, mám Brumbála po krk, jen se mě snaží využít, takže vás asi nechám ať se mlátíte do hromady a já se války účastnit nebudu“ „hmh, chápu, nestranný přihlížející, asi tě tak nechám, dokud mi nebudeš hatit plány“ „nebudu“ „tak dobře, možná tě taky něco naučím“ „ty si upad na hlavu ne? Seš nějakej milej.“
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5410"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one